Z večírku

Dokutáleli jsme se s Rudou na fakt dobrý večírek. Skupinky mladých lidích obého pohlaví, co se vzájemně přiliš neznaly, se veselily a poznávaly. Dokonce došlo i na společenské hry, jaké znám jen z románů Emily Brönteové - a já se u toho dobře bavila! Asi mám mentalitu sirotka Lowoodského? :-)

Co mě ovšem rozbilo, křehce krásná dívka Bára seděla chvíli proti mně, mezi námi NEBYL ŽÁDNÝ STŮL, pojídaly jsme sušené banány ze stejné misky, celkem plynule se už asi pět minut prokousávaly vlnami společenského smalltalku, a najednou ta něžná panenka šokovaně zvolala: "Ježišmarjá, ty jsi těhotná! Já si toho nevšimla!" Velké výstřihy stahují pozornost k odhaleným partiím, zase jsem tu poučku nedocenila... bývala bych je nosila častěji.

Vyvážilo se to při odchodu, kdy mi na schodech praskl po celé délce už dlouho zkoušený zip zimního kabátu a vyprovázející táta od dětí se podivil mému naivnímu dotazu, proč že mi poslední dobou pořád odcházejí zipy od oblečení. Proč asi.