středa 11. března 2009

Jít příkladem

Příručka praví, že děti nemám vychovávat příkazy, ale příklady. Pokud chci tedy po Erýskovi, aby jedl u stolu, měla bych v době jídla usedat ke stolu s ním a exemplárně slušně pojídat svou krmi. Došlo mi to dneska, když papal ve stoličce 4. naběračku špenátového eintopfu (poslala jsem ráno ho s tatínkem ven bez svačiny, hehe) a já si s talířem hověla v křesle.

Z dětství si pamatuji, jak moc mě rozčilovalo, že já musím sedět v jídelně u stolu, zatímco maminka se s talířem pohodlně rozvalovala. Bylo to TAK nespravedlivé! :-D

Dnes už chápu, že maminka požila oběd a křeslo zůstalo stejně čisté, jako před tím; zatímco kdybych na něj v tom věku usedla za stejným účelem já, smutně by si z potahů otíralo ušmudlané slzičky.

Mám tedy dvě možnosti. Jít příkladem a nepohovět si. Nebo se spolehnout na to, že potahy od Ikei jsou skutečně prací a prohlásit křeslo a gauč jídelním prostorem.

Any comments, starší a zkušené/í?

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Tuším, že to není ani tak o zkušenosti, ale o zvyku. Já se teda pohodlně na gauči nenajím, přijde mi to špatně. Sluší se jísti u stolu a pohromadě, aspoň u nás.

Ale proti gustu...

11. března 2009 v 19:00  
Blogger Markét řekl...

Souhlasím s Cífkou, ale různé pochutiny a svačinky nebo ovoce se jedí přes den různě. My máme zase v krásném novém bytě krásné nové koberce, ale proč bych si s čajem a sušenkami musela (ne)hovět v nehotové studené kuchyni? Tak tedy maminka může, protože to umí jíst nad talířkem tak , aby nebyly drobečky okolo. dělám to vyjímečně nebo když děti spí (stejně jako požírání tatranek a čokolády).A konečně je to spravedlivé za ty roky, co jsem nemohla, no ne?

11. března 2009 v 20:56  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Když já se teď u stolu nenajím, neohnu se přes břuch...
Rozdělení oběd/večeře versus svačinky/dobrůtky bude asi řešení i u nás, polívku v křesle taky nesním.

11. března 2009 v 22:17  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka