pondělí 6. dubna 2009

Houpačka...

Převládají tedy dny, kdy jsem velice šťastná. Kluci jsou bezva, brečí jen chvílemi a nedlouho, Erýs už za pusinkami neskrývá zoubky a pláč z prdíků jsem se naučila brát jako sice nepříjemnou, leč nutnost. Matky na hřišti závidějí dva pečující tatínky, celkem idylka.

Pak jsou dny, kdy má bezedná naivita ohledně toho, že pro své děti chlapi dokáží měnit i životní plány (neřku-li ty na víkend), dostává na prdel, a to pak jenom čučím a brečím. Jak říká teta J. - čím dřív si připustím, že moje děti jsou jen moje starost, tím líp pro mě (a pro Erýska taky, "neplakej, neplakej, musíš uklidnit" říká dost úpěnlivě)...

Komentáře: 3:

Anonymous cifka řekl...

Nu, teta J. má velkou pravdu. Nejméně v tom, že když je vezmeš jako jenom svoji zodpovědnost můžeš být jen příjemně překvapena. Drž se.

6. dubna 2009 21:27  
Anonymous Anonymní řekl...

Posílám trochu energie, která mi zůstává po skvělých nocích s Jonášem- a to máme tatínka každý večer a noc doma...Drž se, bude líp, uvidíš!
EvaM

7. dubna 2009 19:47  
Blogger Hanka Kl. řekl...

:-) dík!

7. dubna 2009 19:59  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka