Že by nejen hormony?

Prostě nejsem schopná s tím bližním vyjít. Ach já špinavec odkládám dvě špinavé plíny vedle gauče, odmítám si nechat poradit ohledně přebalovacího pultu (prostě se mi dobře přebaluje na pleně prostřené na gauči), můj dvou a čtvrtletý syn drobí jídlo po bytě a sám si bere brambory z hrnce. Zřejmě nejsem schopna vychovávat druhé dítě lépe než první a musím za to být patřičně napomínána - co na tom, že tyto hříchy páchám ve svém vlastním bytě a stále ještě ve fázi ranného šestinedělí, na převýchovu není nikdy brzy ani pozdě. Marně dumám, jak si stanovit hranice, abych já měla klid a druhorozený otce.