Jak jsem vyčuchala babičku

S Rudovou babičkou nemám přátelské vztahy. Jednak kvůli mé překypělé hrdosti - na genetické testy mě nikdo posílat nebude, druhak kvůli její překypělé hrdosti - ona coby zasloužilá celoživotní svobodná matka se nezasloužilé omlouvat nebude. Takže se nevídáme, nicméně od začátku jsem dala jasně najevo, že se na vnuka může kdykoli přijít podívat.

Dnes šel chlapík jako obvykle vyvenčit mimíse v kočárku do lesa. Zatímco jsem odcházela na cvičení (poprvé po dlouhé době, to taky popíšu...), babi se zřejmě někde skrývala za rohem a když byl vzduch čistý, jala se kochat vnukem. Pak mi ho chlapík skoro po třech hodinách vkládal do náruče k nakojení, čichám, čichám člověčinu, tuhle vůni jsem už někde cítila. Zeptala jsem se tedy překvapeného špiona Šiškina, jak že se babičce Ruda líbil? Prý líbil.

Představa babičky hrdě se plížící mezi živými ploty mě rozveselila natolik, že jsem jí po obědě brnkla, ať se někdy staví i oficiálně. Škoda jen, že mi nebere telefon.