pondělí 3. srpna 2009

Vyvolávačka

Asi bych to neměla vůbec komentovat, ale neodpustím si. Já ty doktory nechápu - proč proboha denně uměle vyvolávají porody zdravých dětí s porodní vahou kolem třech kilo opírajíce se o následující argumentaci: "Ono by vám to miminko vyrostlo, už tak má velkou hlavičku, a neprošlo by pánví." Vážně si nemyslím, že by moje děti měly malou hlavu (popřípadě prdelku) či byly jakkoli jinak drobné. Taky si nemyslím, že bych měla nadměrnou pánev. Ani že dítěti za týden dramaticky vyroste kebule jak skřivanskýmu řídícímu. Řekla bych, že se to má takhle: Normální ženská porodí normální dítě v čase, který jim pro to určil pánbů. Ono pak méně porodů končí císařem z důvodu nepřipravenosti porodních cest, nástřihem a jinými lahůdkami. A vděčnými pacientkami, které jsou přesvědčené o tom, že nebýt včasného zásahu (na který si páni doktoři sice předtím sami zadělali, ale "hlavně že se to narodilo zdravý") nikdy by to dítě neporodily.

"Ty jsi holt měla štěstí," říkají kámošky. Měla, obrovský. Ale ani ne tolik na porody. Na informace o tom, že těhotenství není choroba léčitelná v porodnici, a na lidi, kteří mě tím jiným stavem i jeho finále s respektem a laskavě provedli. A jakkoli to bude znít pateticky, měla jsem nějakou víru, nebo co.

(A nemám nic proti tomu, jak ty klucí v bílých pláštích dělají svoji práci, když je třeba něco opravdu zachránit, abychom si špatně nerozuměli, jo?)

Komentáře: 13:

Blogger kuba řekl...

No, Hani, bohužel se (naštěstí) ještě nikomu nepodařilo ovlivňovat okolnosti vůlí. Nebo alespoň ne dostatečně spolehlivě :) Můžeš se posunout dál, překonat sebe i jiné, ale některé věci nemůžeš překonat.

Kdekdo si řekne (příklad): pravděpodobnost, že spadnu z kola je 5% - to je bomba, na 95% procent se mi nic nestane, úžasné! Když ale 20 lidí poběží, jednoho náhodně zastřelí ale zbytku dají milión, tak poběžíš?

Necháš běžet své dítě?

Doporučíš někomu, aby běžel?

Dobře, můžeš být skvěle trénovaná, mít skvělou techniku, vědět "všechno" ... snížíš tu "svoji" pravděpodobnost na ... 4%?? ... 3%?? ... na nula ale nikdy!!

Pak jde jen o to, kde má každý tu svou hranici, na které je ochoten hazardovat.

10. srpna 2009 10:39  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Na tom, co píšeš, určitě hodně je, Kubo. Já jen popisuju bohužel častou praxi v českém porodnictví, kdy se jedním zásahem způsobí nutnost dalších zásahů, takový začarovaný kruh. A že se rodičky některými "procenty" spíše straší, to je běžné. Cífka by mohla vyprávět o vyvolání Bořivoje. Mně stačila přesvědčivá procenta onehdá pro amniocentézu z důvodu Erýskovy vysoké pravděpodobnosti postižení Downovým syndromem. Kdyby se čeští gynekologové/porodníci pro začátek naučili pracovat třeba s cochrane databází a zohledňovat získané informace, ubylo by "hazardérek" mého typu.

10. srpna 2009 20:42  
Anonymous Anonymní řekl...

Zdravím Kubu, moc hezky řečeno, je v tom kus pravdy! Je již tradicí, že se ode mě očekává, že se chlapíků v bílých pláštích zastanu, takže chtě nechtě, musím učinit tradici zadost..(i když je mi jasné, že se již definitivně zařadím do složky "neoblíbené")
Placenta má svoji životnost a poté už taky není bůhvíjak funkční-takže taky jeden z těch "vyvolávacích důvodů"
No a ti vyvolávači-žádný z těch doktorů si přidělávat práci nějakýma komplikacema dobrovolně nechce, právě naopak, snaží se o nelhladší vyklouznutí mimina a tak to vede směrem, který se třeba kdejaké mamce může zdát "nepřirozený". Ale nevím, proč se na té "přirozenosti" teď mnohde tak bazíruje, odmítají se medikace za porodu, nedej bože, aby si po porodu vzal do ruky pediatr, aby se nenarušilo pouto, no a rodí se na místech k tomu určených před stovkami let, kdy ještě nestály porodnice. Neodmítám to, že se pouto k dítěti vytváří už v břiše a že ho ovlivní i věci, od kterých by to člověk třeba nečekal, ale myslím, že jedna z nejdůležitějších věcí, co miminu můžem dát je BEZPEČNÝ příchod na svět a že v životě je pak ještě milión jiných příležitostí, jak mu dát najevo, že mu chceme dát "to nejlepší" a nějak pozitivně ho -i třeba "proti proudu"- ovlivňovat. Vypadá to možná jednoduše, ale onehdá jsem u kamarádky gynekoložky zahlédla knihu porodnictví velikostí odpovídající svazku Ottova slovníku naučeného...
No, a teď mě teda suďte :-)
Laura

10. srpna 2009 21:02  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Tento komentář byl odstraněn autorem.

11. srpna 2009 5:45  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Lauro, jsi stále v oblíbených, neboj nic. :-)

Rudíka jsem "z bezpečnostních důvodů" rodila v porodnici a bylo to moc fajn. Stojím si ale za právem mamek nevěřit v neomylnost lékařů, jsou to taky jen lidi se vší lidskou omylností a pěti lety studia soustředěného na převážně nefyziologické záležitosti. Když pak dojde k něčemu nefyziologickému během porodu, je skvělé, že ví, jak zasáhnout. Když ne, je skvělé, když se umí držet zpátky.

Chápu, že informací, které musí lékaři pojmout, je spousta. Přesto mi přijde děsivé, že matka s dítětem nad 3,40kg v postavení koncem pánevním nemá šanci v pražských porodnicích normálně porodit a je podle jakési směrnice automaticky posílána na císaře, bez ohledu na její tělesnou konstituci. Přitom ve Vrchlabské porodnici to jde. Paní doktorka se nechala vyškolit od německých kolegů, kteří takové porody provádějí v pozici vstoje (eliminuje se tím pomalý postup závěrečné fáze porodu a nástřih, který je v Pze od porodu KP neodmyslitelný). Jde tedy o svévolnou představu "kdejaké mamky" nebo možná o to, že pražským porodníkům jen utekla užitečná informace?

Kdybych bezvýhradně důvěřovala lékařům, místo poměrně hladkého porodu by byla operace. To přece není v pořádku.

(I ten pediatr po porodu si tam děcko do ruky bere, Lauro, a nikomu to nevadí. :-) )

11. srpna 2009 5:52  
Anonymous Anonymní řekl...

Uznávám, že máš více informací, než mamky vzdělané k tomu určenými plátky z trafiky, přesto si myslím, že máš zase jen informace a argumenty z jedné strany, ale dobrá. Na druhou stranu ti doktoři se musí kontinuálně vzdělávat i kdyby nechtěli, takže se k nim ty informace ze zahraničí, včetně statistik, ve většině případů též dostanou, ale každé pracoviště má zase své zkušenosti a "své" statistiky a zrovna vysoké procento sekcí k dobré vizitce nepatří, takže na nich nikdo jen tak z plezíru lpět nebude :-)
Zase je pravda, že občas (občas!) se některé léky či postupy aplikují ze setrvačnosti s tím, že nikdo nemá odvahu to přestat dělat. Ale to mluvím o svých zkušenostech a jak u porodníků-nevím-zas do toho taky úplně nevidím.
No a pokud jde o tu fyziologičnost-proč teda všechny zastánkyně názoru, že těhotenství není nemoc, ztrácejí 9 měsíců čas návštěvami v těhotenské poradně? Je to spíš o slovech, nemoc to teda není, ale "jiný stav", u kterého může nastat průserů až běda, to teda je určitě. Máš štěstí a přeju ti to, ale pořád si myslím, že je to více štěstí než..no prostě zkušeností. Každopádně mezi těma chlapíkama určitě jsou samolibí týpci, co si jednou podle svýho a rodičku berou jako něco, co nemůže mít svůj názor, intuici, přání, požadavky... ale plošně bych s nimi do pře nechodila, to fakt ne.
Vím, že tvůj názor neovlivním, ale doufám, že příště vyrazíš aspoň do toho Vrchlabí, i kdyby to šlo hlavou napřed :-)
Laura

11. srpna 2009 9:08  
Blogger Jolma řekl...

No, a ode mne se asi zase spíš očekává, že budu víc na straně té příro-dy. Nejsem fanatický zastánce domácích a přirozených porodů - koneckonců Háňu jsem hnala do porodnice také, ale skutečného lékaře pro mě mj. tvoří erudice, empatie, a divte se - neuchopitelná intuice. A obávám se, že v těch vyvolávacích akcích se mnohdy postupuje stylem "padni komu padni", přičemž by stačilo použít zdravý rozum, postupovat diferenciálně diagnosticky a vyvolávat jen tam, kde je skutečná potřeba. Samozřejmě, že je to i o těch matkách, které když jsou poučeny, vyžadují zcela jiné zacházení, než jaké je poskytováno byť v dobré víře zřejmě nevědomé většině - je to i o penězích, a je to tak nějak celkově o tom, že tady stále ještě nejsme schopni, protože ani ne vedeni, nést za sebe a své činy nejen v tomto směru zodpovědnost. Já mám ještě pořád možnost vidět, že příroda je mocná čarodějka a ještě stále nevěřím, že nechá jen tak, bez příčiny, zahynout své devítiměsíční dílo. A že porod je pořád záležitost přírodního, nikoli technického charakteru.

11. srpna 2009 14:30  
Anonymous Anonymní řekl...

Dobrá, tak se zkusíme domluvit na tom, že pravda (okolo porodu a těhotenství) je někde uprostřed?
Jakože:
PŘÍRODA "TECHNOLOGIE"
PRAVDA

Ale v jiných směrech života su jednoznačně pro přírodu, abychom si rozumněli..:-)
Laura

12. srpna 2009 8:25  
Anonymous Anonymní řekl...

No, tak se to nějak smrsklo, pravda se měla objevit blíže technologiím...to mám asi za to :-)

12. srpna 2009 8:26  
Blogger kuba řekl...

Hehe, to jsem ani nečekal dámy, že se to takto rozjede. Asi se očekává nějaký dovětek, když jsem to spustil.

Alespoň krátce: přečtěte si moji poznámku znovu. Všichni:)! Příroda je ten, kdo nastavuje pravidla. My ta pravidla jednak odhalujeme a druhak se jimi ne/snažíme řídit. Jsou to fakta, všechno nad tím je jen ideologie.

Že budu věřit, že příroda nezničí své dílo nijak nezmění pravděpodobnost že ho opravdu nezničí. Stejně tak jako důvěra v "moderní" medicínu! A stejně tak žádné doufání nezaručí, že nakonec ke mě nepřijde doktor idiot.

Můžu však něco aktivně dělat - na ta pravidla se snaží přijít jak lékaři, tak alternativní směry, a je dobře, že se při tom ovlivňují. Výsledkem tohoto vývoje, jsou stále lepší "čísla" v průběhu let, stejně jako jasně patrný rozdíl mezi oblastmi s rozvinutou péčí a bez ní. Vliv má samozřejmě i řada dalších věcí jako životní styl, atd.

"Dobrá čísla" (jinak řečeno: nízká pravděpodobnost jakéhokoliv fatálního následku) samozřejmě něco stojí (např. všechnu tu zátěž a nepohodlí, co přetechnizovaný porod přináší) - a někdo tu cenu zaplatit chce a jiný nikoliv. Někdo si tu cenu vůbec neuvědomuje, jiný si zase neuvědomuje za co platí a vidí jen tu cenu.

Bylo by jistě skvělé mít možnost se fundovaně rozhodnout "kolik" a "za co" zaplatím. Realita však jasně naznačuje, do čeho jsou "veřejní" lékaři svou veřejností (masy, média, kauzy) tlačeni - bohužel?

Ještě bych rád varoval před extrémy jakéhékoliv druhu: primitiv z masy, nechající se zblbnout televizní zprávou slibující tabulku čokolády u vstupu do nemocnice, je pro mě asi na stejné úrovni důvěryhodnosti, jako zabedněný vědec bezmezně věřící výsledkům nového experimentu s nějakým lékem prokazujícím jeho "absolutní" bezpečnost, podobně, jako rádoby svobodomyslný fanatik zpitomělý výkřiky zaručených pravd neviděných odborníků na internetových fórech.

NAŠTĚSTÍ je těch nebezpečných extrémistů málo, BOHUŽEL jsou zpravidla hodně slyšet. Dokonce je známou pravdou, že Internet funguje jako jakýsi autogenerátor instantních "odborníků" na cokoliv.

Hezké léto :D

12. srpna 2009 13:07  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Oh yeah, tady se to rozjelo! Už nebudu argumentovat, na to je skvělá diskuze na www.baby-cafe.cz Přirozené porody s fantasticky informovanou Amazonkou v čele, doporučuju. Kubo, Lauro, radši bych Vás viděla naživo. :-)

12. srpna 2009 14:56  
Anonymous Anonymní řekl...

Jasně, taky vás ráda uvidím, doufám, že na to dojde ještě v tomto životě :-) Laura

14. srpna 2009 8:12  
Anonymous spoon řekl...

Hanko co myslis tim "přesvědčivá procenta pro amniocentézu.."?
Jinak k diskusi: taky si myslim ze pravda je nekde uprostred, nevidim se ani v jednom tabore extremistu (tj. absolutni vira v doktory a medicinu ci naopak absolutni neduvera k nim). Vseho moc skodi, rikavaly nase babicky, a to se da IMHO aplikovat i na informovanost. Desily me v poradnach maminky co mely vsechno nastudovane lip nez nemocnicni personal a kladly otazky o kterych jsem vubec netusila o cem jsou. Ignorance je bless, druhej extrem je jit na vse intuitivne, naivne, dusevne...podle me existuje nejaka zdrava balance mezi tim.

8. září 2009 8:56  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka