Dýně

Teja zasadila dýni hokkaidó. Vyrostla jí veliká převeliká a sklizeň zvládla bez pomoci vnučky, pejska, kočičky, myšky.

Dostali jsme reprezentativní vzorek. Proběhla obligátní dýňová polévka a pak už jsem nevěděla, co s ní. Na oblíbených www.ekozahrady.com jsem se dočetla, že nakrájet na tenké plátky, upéct jako čipsy a namáčet do (u nás ořechového) oleje se sójovkou (u nás Tamari). Během 40ti minut jsem otočila tři plechy a dýně byla pryč.

V Rozmarýně jsme pořídili další a Rudík ji dnes testnul vařenou. Šklebil se, ale pozřel půl misky. Já jsem si zatím ucmudila v troubě své "brambůrky" a nešklebila se ani trochu. Pak Ruda hmátnul po pečeném plátku a začaly se dít věci. Bryndák měl ještě na krku, ale i tak byl za chvíli oranžovej jak Ukrajina. Kupodivu, jen on, protože TOHLE neprskal.

Příště peču pro tři.