Jak jsem nevolala na linku důvěry

Nějak mě ten prodloužený víkend vyčerpává. Nic moc nejím, hojně vyměšuji a Ruda přesto nepotřebuje méně mléka ani není milosrdně dočasně lehčí. Motá se mi hlava, na procházky chodím, jen když si to dorost vypláče. Oba tatínkové odjeli na dlouho plánované akce. Zajímavé je, že vztek mám jen na toho druhého.

Do večera ještě nepředstavitelných šest hodin. Erýs řve, že nepůjde spinkat. Jak tak na něj koukám, skutečně by měl jít. Volám Kaťasové, obvykle mě vzpruží. Nebere to, je na svatbě. Vzpružit ale potřebuju, komu bych tak zavolala? Googlím pražské číslo na linku důvěry, vyťukám první tři dvojky - a pak mi to přijde nějak trapné, tak přemítám nad mobilem, váhám...

Erýs usnul. Ruda žužlá jabko. Vystrkám stůl na balkon a šudlám ho smirkovým papírem, za celý den konečně smysluplná práce. Ten Svěrák nebyl blbej.