Jak jsem snídala nasladko

Ráda snídám slané - chleba s máslem, toust s marmitem (to je taková něco jako ropa, maže se to tence na máslo a vymysleli to Britové za války, aby měla Briťátka vitamín B), když je jó čas, tak na i vidličku.

Obleču syny a jdeme snídat. Erýsek se hrne k ledničce a sám se obsluhuje hustým jogurtovým mlékem Olma. Příchuť meruňková. Sladká. Jiříku, ne abys přelil, bleskne mi hlavou. Přivolala jsem to, bratru tři deci se líně rozlévají po ploše dětského stolečku. No co s tím, olížu to a zbytek utřu houbičkou.

Ruda snídá banán. Ma-ma-ma-ma! Co chceš? Podává mi banán k puse a jásá, když si kousnu. Tak koušu, no. Kus nivy v ledničce se přestává slastně tetelit při představě pozření, je jasné, že dneska už na něj nedojde.