čtvrtek 13. května 2010

O krizi macešství

Když jsem takhle navazovala vztah s pánem s dětmi, znamelo to pro mě zhruba toto: pán bude zřejmě kvalitní jedinec, když se dokáže postarat o své potomstvo i jinak než tradičně finančně. Děti samotné pro mě ale vlastně moc neexistovaly, brala jsem je jen jako vypověď o jejich otci. (Co mohly vypovídat moje dvě nemanželské děti o mně, ponechme pro tuto úvahu stranou.)

Nespletla jsem se. Otec je skvělý - jako rodič, jako doposud většinou klidný a tolerantní partner, jako organizátor chodu patchworkové ekologické domácnosti. V záchvatu prvního okouzlení jsem ochotná tvrdit, že je to moje lepší já, dělá to, o čem jsem do našeho setkání jen spřádala neukotvené plány.

Jenomže - ty děti existují. Žiju s nimi v jedné domácnosti (jejich domácnosti), a oni se mnou a s mými dvěma malými vetřelci, kteří se jim vrhají na hračky a nedodržují letitá pravidla. Navíc nejsou tak úplně nedotčení tím, že vlastní maminka, ehm, zrovna moc není. Deprivace jak sviňa, říká "náš malý psycholog" (rozuměj já ústy Hospodáře).

Nejdřív jsem je chtěla zahrnout láskou. Klasika. Pak mě začali (abych nebyla nespravedlivá, hlavně jeden) neskutečně vytáčet. Vím, že za to nemůžou, vím, že často by to spravila troška toho láskyplného přijetí, ale někdy už na ni nemám.

Když se takhle srazí Erýsek s Járou, a že se to děje denně 30x, kolikrát netuším, komu vlastně stranit. Erýs je pěknej prevít, co těží z toho, že umí nahlas ječet. A Jára je často vyloženě nedobrej (temhle výraz jsem v dětství nesnášela, snažím se ho tedy moc neventilovat nahlas...). Láká to, pomáhat mladšímu, i když je kolikrát provokatér. Láká to, pomáhat profesionálnímu chudinkovi, i když je o tři roky starší. Nevím si rady.

Jedna z mých nejbližších osob z první poloviny života je taky profesionální chudinka. Ctná a pracovitá, jen ten svět je tak zlý a vše hatí, vždycky je příležitost neradovat se. Co já se nasnažila, aby se začala smát. Zřejmě se v tomto životě s takovou povahou mám naučit dělat. Už jsem měla jednu takovou tchyni a teď se obávám, že je to tu zase v miniaturním a (domněle?) tvárném provedení.

Komentáře: 8:

Anonymous Anonymní řekl...

To je fakt dobrý, zrovna řeším velmi podobné dilema. Tedy ne s dítětem ale s dospělou osobou, sňatkem příbuzensky spřízněnou :-)Profesionální chudinkovství je děsný model chování, dítě je ještě tvárné, možná by stálo za to probrat to s nějakým (dobrým) psychologem-profesionálem. Až se něco užitečného dozvíš, dej mi prosím vědět, taky by mě zajímalo co s tím. Eliza

13. května 2010 13:36  
Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj. Mám to skoro podobně jako ty, jen holky chodí na víkend a hlavně jsou o dost starší, než ta Tvoje parta .... pokud chceš s Hospodářem být, tak si k nim musíš najít cestu. Co takhle hledat lepší stránky a hlavně jejich nárazy na sebe řešit co nejméně? Stylem - když nejde o život .... bude tě to stát určitě hodně nervů a budeš mít pocit, že se tvým dětem ubližuje .... ale ..... většinou za to mohou obě strany. Promiň, že radím - ale řídit se tím nemusíš :-))) Iveta

13. května 2010 21:13  
Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj Hani,
mám jednoho staršího a jednoho mladšího synka. Můžu Tě uklidnit, že by se to dělo, i v případě, že by byli oba Tvoji.
Takové to strkání a hádaní se o hračky, řeším s klidem sobě vlastním. Dostanou facku oba dva a kdo řve víc, tak ještě jednu.
A kdo mi tady napíše, že násílí nic neřeší, půjčuji na víkend!
Musíš být trošku ráznější, jinak Ti přerostou přes hlavu....vsichni:-).
Drž se!
Papa
Beruška

14. května 2010 9:47  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Mně ani tak nejde o to, co si řešejí děti mezi sebou, spíš to, jak ěm to (neracionálně) neskutečně vytáčí.

14. května 2010 10:15  
Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj Haničko!
Protože se teď začínám zajímat, jak na výchovu, sbírám rady. A jedna se mi zdála obzvlášť dobrá a univerzální: láska a důslednost. Asi to tvoje dilema nevyřeší, ale třeba jen trochu uklidní. Měj se
Bláža

17. května 2010 10:18  
Anonymous ET řekl...

Tak se mi o vás dneska zdálo. Tedy jen o tobě a tvých vlastních synech. Byli jste v knihovně, Ruda se batolil v dětském kouktku, Erýsek se vztekal, že nedosáhne do police na dinosauří encyklopedie a tys mi povídala o krizi macešství. Zvláštní je, že se mi zdá o někom, koho vůbec neznám. Asi bych měla přestat číst dennodenně ty blogy :-)))

20. května 2010 8:38  
Blogger Hanka Kl. řekl...

:-)))

20. května 2010 17:33  
Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj Hanko,mám přítele a ten má z prvního manželství dva syny.Sice jsou s náma minimálně,protože se s mamkou odstěhovali do Prahy a přítel je teď často v práci,ale dřív byli častěji.Hlavně ten starší měl různá obdodí,chvilku mě bral i měl rád a pak najednou mě nenáviděl.Dával mi za vinu,že neni táta s nima,což je pochopitelný. Ale kolikrát mě zarazilo,jak dokázal být zlej.Jednou mi řekl,s nudlí u nosu, že by mi nejraději rozbil hlavu o roh skříně. Ale přešlo to. Nevím jak ani proč,ale chce to čas, určitě. Dětičky si zvyknou. Bude dobře. Janina od Cífky

4. června 2010 8:26  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka