Jak jsem nepařila

V sobotu byla v Liberci pařba. Jako zamlada, všichni ti milí pánové muzikanti, co si mě jako mladičkou hýčkali a s kterými jsem tehdy dokázala držet půlkrok v pití - oni velkýho panáka, já malýho. Až do rána a pak svítajícím Libercem pěkně pěšky k Beroušovi domů, mívala jsem tam i svůj kartáček na zuby.

Strašně jsem se těšila. Jenže pak začalo pršet a mně přišlo nějak nepatřičný vydat se na Mladou Boleslav a pak ještě po dálnici, světa kraj. Permanentně nevyspalá matička dobrovolně se vzdávající osmi hodin spánku? (Ruda spal poprvé u táty Chlapíka.) A do toho lákal Hospodář, že spolu pojedeme bez dětí na Vysočinu, tam sice dvě děti budou, ale i s babičkou, vyspíme se, půjdeme na houby...

Tak nevím, jestli jsem lety zmoudřelá nebo jen vyměklá, ale šla jsem na ty houby.