Bezdětno

Od středy jsem se těšila na bezdětný víkend, děti u tatínků a maminky. V sobotu v devět Rudíkův tatínek nedorazil, asi jsme se špatně domluvili. Chyba pravděpodobně (když to vezmu statisticky) na mé straně, není to poprvé, co jsem si špatně poznačila do diáře. To se nakonec dozvím brzy, až si zapne mobil.

Když mi v deset došlo, že si skutečně nelehnu a nebudu srůstat, žalostně jsem se rozplakala. Jakože fakt slzama. To zklamání. Ve tři přijel dědeček a sladkého bříměte mě zbavil. Další zázrak přišel vzápětí. Odra má vysoký stav vody, Hospodář jede ze šneků domů a strávíme spolu SAMI celou neděli.

Spali jsme do půl deváté. Snídali jsme dva druhy domácího chleba (už jsem vymazlila i kváskový), tchyninu marmeládu a tchánovy škvarky (moje tchyně, Hospodářův tchán). Pomalu, v klidu, bez řevu a rozsuzování hádek jsme se sbalili a jeli lodí přes Labe kácet invazivní stromy v naší soukromé přírodní rezervaci. Na tu je hospodář hrdý, je jeden z mála frajerů, co má vlastní ostrov.

Hospodář kácel stromy a vozil lodí dřevo na druhý břeh, já spala na karimatce nebo k němu občas něco líně pronesla. Byli jsme šťastní. Fakt moc. Po třetí se pomalu začaly sjíždět děti a kolem páté už byl hluk zase na své obvyklé hranici snesitelnosti.

A pak se stal zázrak. Hospodář, obvykle nezdravě posedlý dětmi a vyžadující jejich neustálou přítomnost u všeho zajímavého, co podnikáme, prohlásil, že to byla moc krásná neděle a že si ji budeme muset sami dva zase zopakovat.