neděle 7. listopadu 2010

Žokejka

Foukalo, ideální počasí na pouštění draka. Ale my byli objednaní na koně. Děti zvlášť na ponících ven, já na jízdárnu. Velcí koně se prý větru lekají, lépe to nepokoušet v otevřené krajině. Nevadí, těším se na intenzivní trénink.

Foukalo i tam. Kůň se lekl, rozeběhl se cvalem proti ohradě, já si vzpomněla na Váňu, jak se vždycky trošku přizvedne na té Pardubické, a nachystala se k prvnímu skoku svého života. Kobyla mrzká na poslední chvíli zahnula a já letěla dál. Bác na plocho, elektrický ohradník do dlaně, kterou jsem instinktivně zmáčkla. To je náhodička.

Nakonec jsem se pustila, pak chytla vyražený dech, krev z nosu šla do trávy, elegantní šálka ušetřena. Zvedla jsem se a odlezla na seno, kde jsem ztrávila zbývajících 50 minut intenzivního tréninku. Plíce jsem rozchodila do té míry, že jsem se mohla Hospodářovi krákoravým hlasem pochlubit s novou historkou.

Je čas na nového kamaráda. Ibalgin 400. Bez něj pláču, s ním si dokážu sahnout na zadek. Dochází mi platíčko a vidím to na rentgen kostrče. Jenže v proslulé Mělnické nemocnici prý přes víkend x-rays spí. Půjdu tam v pondělí, aspoň budou paprsky po neděli čerstvé a udělají mi pěkný ostrý snímeček.

Komentáře: 2:

Anonymous tutu řekl...

Koukám, že ses do toho jezdeckého tréningu vrhla opravdu po hlavě. Ještěže se můj Windík větru neleká :-)
Přeji brzké uzdravení!

9. listopadu 2010 21:56  
Anonymous ET řekl...

Kristepane!

9. listopadu 2010 23:18  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka