První schůze

Na první hasičskou schůzi jsem šla já. Hospodář hlídal děti. Myslím, že byl rád, on není společenský typ. Tchyně nad tím arci povytáhla obočí.

Nejdřív to vypadalo vážně, volil se pokladník. Pak to postupně polevovalo při bouřlivé debatě na téma, kam jet na výlet do hasičského muzea. Nakonec to polevilo úplně, protože Kája slavil padesátiny.

Kája je vlastně skoro z rodiny, je první, s kým Hospodářova bývalá žena odcházela z domu, a navíc nám udělal k vánocům nádherné botníky. Kadibudku dodělává.

Překvapilo mě, kolik v Křivenicích bydlí bílých spoluobčanů. Ve sboru dobrovolných hasičů je nás třicet! To je víc, než profesionálů v Mělníku! A budeme mít pravidelná cvičení!

Taková schůze je bezvadná, praktická věc. Zítra mi Tonda přiveze balík prvotřídní slámy až do domu. Věrka si zase přijde pro kýbl kukuřice, s Lenkou jsme probraly popínavé růže a rodinou situaci do devátého kolena. Potykala jsem si s velmi vzdáleným bratránkem, moje prateta je odtud. Náhodička. Domů jsem se vracela plavmo a kolem půlnoci.

A v létě bude hasičská tancovačka!