čtvrtek 27. ledna 2011

Bez taťky a zoufale

Hospodář odjel na služební cestu a já měla miláčky sama. Nemachruju, bylo to levné, dva nemocní neustále spali, jeden zdravý nostalgicky pobrekával po tátovi a jediný, kdo to trochu oživoval (občas někoho zmlátil mečem a tak), byl Erýsek.

Odnesla jsem si z toho několik poučení. Třeba že ženy, které učí děti doma samy, nejsou takové gerojky, jak jsem si myslela. Objem učiva probraný za jeden den měl Kája doplněný za slabou hoďku s malíčkem v uchu. Asi proto tolik úkolů domů...

Pak že jsem zřejmě nebyla stvořena k výchově jiných než briskně inteligentních jedinců (odpusťte tu přebujelou mateřskou pýchu, nevím, jak to ten Erýsek dělá, ale blbé dotazy skoro neklade). U večeře jsem si uvědomila, že když jsme na ně dva, odpovídám jen na určité typy otázek a ty druhé přenechávám Hospodářovi předstírajíc plná ústa. Takže zvídavé, kde že jsem koupila ty kukuřičky (když ob večeři probíráme, jak jsme je spolu sklízeli a jak je babička skvěle zavařila, fakt ob večeři!!!) a jiné obdobné zjišťovací jsem zodpovídala s patřičně znechuceným výrazem.

Je to těžké. V moudrých knihách jsem se dočetla, že jedinci, kteří nám připadají pomalí, jsou tu proto, aby nám zprostředkovali vzácný dar trpělivosti. Moje alternativní cvokařka mě upozornila, že čím víc se tím nechám vytáčet, tím víc se v tom kluci budou plácat a cítit se nepřijímaní. (A tím blbější dotazy budou klást.) Sama se za to stydím, ale někdy si pod palbou otázek, na jaké jsem doufala, že nikdy nebudu muset odpovídat, přijdu naprosto zoufale. Zoufale. ZOUFALE!!!

Komentáře: 6:

Anonymous Anonymní řekl...

Hani, to je relativní, asi tě seznámím s naším masérem a obsluhovačem vodoléčby v Motole :-)... a kluci ti budou připadat zběsile rychlí a neuvěřitelně chápaví ;-)
Fyziotetka, co doufá, že to v neděli vyjde

27. ledna 2011 20:01  
Anonymous Anonymní řekl...

Zkus se řídit heslem: není blbých otázek, je jen blbých odpovědí. To je, myslím, jeden z mála pozůstatků, co mi vtloukali do hlavy na pajdáku. Ale osobně to prozkoušené nemám...
Bláža

28. ledna 2011 12:51  
Anonymous Anonymní řekl...

trpělivost, holka , trpělivost (říká ta, co po desátém pitomém dotazu ječí jak jezinka, že už jim to víckrát opakovat nebudu :D aneb dnes ráno - stojím u sporáku, míchám kaši - dotaz tónem hlasu jako kdyby mě u sporáku nikdy neviděli a jako bychom kaši k snídani neměli nejmíň 2x do týdne: Maminko co tam děláááš?vařím kaši. A proóč? uááá)

28. ledna 2011 20:48  
Anonymous Anonymní řekl...

a sakryš podpis - Klaris

28. ledna 2011 20:49  
Blogger Abia řekl...

Já někde četla, že děti chtějí konverzovat a nevědí, jak na to. Tak se prostě ptají i na věci, které znají. Má se odpovědět otázkou - A co si o tom myslíš ty - nebo tak něco. Když udržím emoce na uzdě, tak se z toho může rozvinout docela hezká debata. To ovšem nebývá moc často :D. Já super rychlá jsem zoufaláááá z Ondrovi rychlosti práce a učení. Co už, stále si opakuji - Učíš se trpělivosti, učíš se trpělivosti, učíš se trpělivosti.

30. ledna 2011 16:13  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Holky, já vás miluju.

31. ledna 2011 9:22  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka