Zítra je taky (zpěvný) den

Dnes jsem byla líná na ukolébavku. Kluci dvojčata se s tím nehodlali smířit a tu Nohavicovu si zazpívali sami. Sice se u toho striktně nedrželi jedné tóniny, spíše pěti a více, ale řemen nespadl a dotáhli ji až do vítězného "a spát, a spát, a spát."

Rudík pak tenkým hláskem zpíval japonské lidové až do půl deváté.