pondělí 12. září 2011

Zářijové pondělí

Jára vstal z postele a s ním i jeho sebelítost. Ano, i já mám svoji sebelítost, i když se mnou v posledních týdnech už moc často nevstává. Ale ta dnešní Járova, to byl formát. Po půlhodině fňukání jsem neustála snídaňový příděl negativních emocí a dořvala synka jak sirotu, že je kurník šopa do pytle jeho volba, jestli bude šťastný nebo ne a že jestli si myslí, že tím někoho zaujme, tak dlouhodobě jistě ne!

Našlapeme se do auta směr Počaply. Před školou na mě Jára upře zoufalý pohled. Já si zapomněl doma tašku! Ty oči smutné, dali byste mu korunu. A v pozadí na sítnici velkými písmeny OTOČ TO AUTO, HERGOT, A DOVEZ MI JI, NEEE?

Kdepak, já důsledná jsem mu to nechala vypapat a po obědě si doma od Káji přepisoval, co mu v sešitech chybělo. Tašku už si bohdá nezapomene. Ani se na mě nezlobil, tak nějak si ten důsledek vzal za své.

Hospodář si to arci tolik za své nevzal, ale tohle myslím vyřeší až první rok Erýskovy školní docházky, až se provalí, že něco tak ošklivého jsem schopna s klidným srdcem vyvést i vlastněti.

A pak byla hudebka, s králíkem na veterinu, učení nového žáka, cesta domů v kufru (měla jsem tu smůlu, že mám pětimístné auto a přisedla jsem jako poslední :-), jedna pračka, druhá pračka, večeře.

Hospodář nabídl, že vykoupe děti, když přeci musím k Labi na trávu. ANO, ANO, ANO! Západ slunce nad hladinou, vrbičky, nikde nikdo, jen já, svištící kosa a brousek, co nádherně cinkne o asfalt cyklostezky, když se pustí z výšky 5 cm plus mínus. Na chvíli jsem si tam sedla, představila si, že život je jako puzzle z mnoha kousků, i ta veterina a nádobí jsou nakonec taková puzzlátka, zavřela jsem oči a představila si ještě jeden dílek, který sice nemám, ale zřejmě ho jednou v životě mít budu, a to neuhádnete, co to bude, fakt to neuhádnete.

Komentáře: 6:

Blogger Cífka řekl...

Nehádám, ale jsem zvědavá jak opice. Jsem si jistá, že ta holčička to není. :-P

13. září 2011 v 5:43  
Blogger Padula řekl...

Tedaaaa - nenapínej :-))).
Kočička, pejsek, holčička, ... svatba,....koza, ovečka, koníček,.....
ach jo, výběr je fakt široký.

13. září 2011 v 6:14  
Anonymous Anonymní řekl...

Jestli neuhádneme, tak teda nevím, ale já bych ti přála tu holčičku...:-))!
Story s taškou mi připomíná tu naší se svačinou. Připravila jsem jí velkýmu ráno na stůl ke snídani s patřičným komentářem, když jsem jí po chvíli veděla pohozenou úplně jinde, znova jsem ho na ni(fakt mile) upozornila. Zapomíná kde co celkem často. Protáhnul obličej, jako že puberta. Šel bez svačiny. Mohla jsem ho dohonit ještě u brány, když odjížděli (kdybych běžěla v pantoflích ve sněhu, jinak bych to stihnout nemohla). Vykašlala jsem se na to, bylo mu v té době jedenáct. V očích milého jsem ovšem byla za zlou macechu. Věřím, že ani vlastním dětem nebudu jednou dělat vola. Od té doby si svačinu uklízí hned, jídlo má na žebříčku hodnot velmi vysoko, tak se vzácně poučil :-))
Raz.

13. září 2011 v 19:46  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Raz :-D

Holčička ani zvířátka ani svatba. Ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví.

14. září 2011 v 17:00  
Blogger hanele řekl...

traktor, nic menšího :)

15. září 2011 v 20:47  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Což takhle bagr, když už jsme v těch velkých strojích, Hanele? :-))

A tohle je ale dobrá anketa, konečně se dozvím, co to mám vlastně chtít!

16. září 2011 v 7:03  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka