neděle 6. listopadu 2011

Zabijačka a věci kolem

Tak dneska začnu věcmi kolem. Pohybuju se nejspíš v dost pochybné společnosti, do slovníku se mi podezřele často vkrádá slůvko energie. Ten barák má dost divnou energii. Z toho chlápka šla taková mužská energie, mmm... Víš, bylo to energeticky strašně silný. Ta energie lidový písničky je prostě úplně jiná, chápeš, nese to děsnejch emocí.

Jo, emoce je druhé slovo, co se začalo dost prosazovat. I přes to, že jsem někde na cestě od inteligence k pocitu, se mnou stále kamarádí dobrý materialista Bobek a přijel si k nám pro lekci řezničiny. Koučoval náš slavný děd.

Zakázala jsem si ironii a když si jeden beránek čuchl k jeho umírajícímu dvojčeti a odnesl si krev na čumáku, pustila jsem regulérní slzu. U obou úmrtí jsem asistovala coby žena slova, beránkům osobně poděkovala a popřála jejich duším dobrou cestu do příštího, bohdá vyššího levelu. Šalvěj jsem obětovat nestihla, ale stejně si myslím, že by to nebyl špatný nápad. Bylo to překvapivě klidné zabití, děda je podřízl tak sebejistě, že hnedka vykrváceli a usnuli, než si vůbec všimli, že jsou mrtví.

Když si děda vyžádal moji asistenci i nad rámec modlitby, prohlásila jsem přesvědčeně, že je to práce pro muže. A to jsem se ještě nedávno pyšnila, že pro svou rodinu obstarávám maso já. Děda nesouhlasně zabručel, že jsem vyměkla. Potěšilo mě to, vyměknout je můj dlouhodobý cíl.

Mrazák je plný, z Bobka je řezník, já si pěkně zazpívala na sluníčku a děda nás rád viděl. Den jak sen.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů