Jídlo

V Chorvatsku jsem si nesmírně pochutnávala na krevetách. Hospodář na mě od talíře špaget a la carbonnara zasmušile hleděl a pak povídá: "Hezký, no. Tak to už ti můžu přivézt domů z práce ty raky. Stejně je musíme chytat, tak ať to zužitkujeme."

Zavzpomínala jsem, jak moje babička v dětství jedla raka říčního ve velkém a nakonec souhlasila. Invazivní američtí bratránci, kteří v chkóčku řádí coby přenašeči houbovitého onemocnění račího moru, vůči němuž jsou sami rezistentní, týden na to přicestovali z igelitce až k nám do kuchyně.

Vhozeni do vařící vody zrudli studem, jakou že to v tocích tropí neplechu. Technologii rozebrání krunýře na ocásku jsme brzy zvládli a snaživé děti louskáčkem vykuchaly i ten malý delikatesní svalík na klepítcích.

Jsou strašně dobrý, voní podobně jako krevety a pokud nás chcete napodobit, nastudujte si někde ty proužky na ocásku, abyste nesnědli ty naše ohrožené.