středa 15. února 2012

Nevim, fakt nevim

Ráno jsem před školou potkala spřáteleného otce prvňáka, šel si stěžovat, že mu ho bijí. Kdo jiný, než osvědčení V. a V. Já si stěžovat ani nemusela, potkala jsem oba chlapce hned na schodech a nějak se mi při pohledu na ty obličejíky vzedmula žluč a dala jsem s nimi řeč ještě jednou, to se neztratí.

Od slečny družinářky jsem se vzápětí dozvěděla, že když jsem taková ošklivá na Vendu, měla bych vědět, že Jára řekl ve frontě na oběd Nikolce, že je blbá. Nadávat spolužačce a kopat bezbranného spolužáka v týmu do břicha jsou zřejmě srovnatelné přečiny. Trochu mi to připomnělo scénu z Jamese Bonda, kde mu šéfová říká, že je proti jeho chlapeckému šarmu imunní, narozdíl od té ženské, co na něj psala posudek. Slečna družinářka, jinak skvělá osoba na svém místě, to bude mít s imunitou na Vénu (mmch fakt hezkej druhák) v tomto směru asi taky všelijak. A jestli nevím, co se to s Járou v uplynulých 14ti dnech děje. No kurva vím, spíš je mi divné, že to neví ona!!!

Doma jsem si sedla ke kompu a přemýšlím, kde to vlastně celé vězí. Proč si na někoho agresoři troufnou a na jiné ne, co že se to Járovi teda děje a co se děje nám ostatním, co míváme tak neodolatelnou chuť mu jednu našít na ten ublížený xichtík.

A do toho přijde Jára z chodby, že ho právě pokousal Koniáš. Náš vlastní mírumilovný pes. Jo, jsou věci mezi nebem a zemí, do kterých obyčejný smrtelník prostě nevidí.

Komentáře: 5:

Anonymous Anonymní řekl...

Hanko, je úžasné, že to řešíte. Jára je možná ten věčně ublížený (a proto taky si na něj troufají víc), ale pokud bude mít spravedlivé! zastání, rozhodně mu to zvedne sebevědomím tím správným směrem.

Veronika

16. února 2012 7:58  
Blogger Abia řekl...

Já taky nevím, naše Anička si žádnými traumaty neprošla, sebevědomí jí nikdo nesnižuje, ale trpí ráda. Já jsem pro konstelace nebo kinezku. A co se doma z legrace prát, prostě nějak bojovat kluci s tátou a trénovat?

16. února 2012 10:03  
Anonymous Anonymní řekl...

Hani, u mě to (slovní šikanu) vyvolávalo jednoznačně nízké sebevědomí - tím jsem si to v podstatě přivolávala. Tehdy (někdy na základce, asi 5. třída) mi dost pomohla psycholožka, za kterou jsem nějaký čas chodila. Ale práce na uvědomění si vlastí ceny, zvednutí vlastního sebevědomí, trvá do teď. Přeju hodně sil a trpělivosti při podpoře Járy! Zd.

17. února 2012 8:42  
Blogger spoon řekl...

a jak to bylo dal?

22. února 2012 15:18  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Nijak, no, přišly prázdniny. Ale v pátek před nimi ho prý nikdo nebil. (V sobotu já.)

23. února 2012 14:17  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka