Sila jsem...

...od desíti do tří. Spadaly pod to i terénní úpravy, jásala jsem z nalezené záclonové tyče, skvěle se jí vypínala fazolová síť. Erýs s Rudýsem zatím udělali z pískoviště bazén a ze sebe prasata. Erik mě nadchl, když přišel na to, že když udělá jednu přehradu výš a druhou níž, dají se přepouštět.

   Pak to Rudu přestalo bavit a někam zmizel. Našla jsem ho doma, ležel na postýlce, ke mně se odmítavě točil zády a dělal, že chce spát. Propadla jsem se do hlubin výčitek svědomí, že jsem ho včera nechala sjet z toho kopečka, spadnout z kola a bacit se do hlavičky. Teď má chudinka určitě otřes mozku a trpí. Po chvíli vstal, protože tu velkou studentskou pečeť, co si ukradl v mlsníku, prostě nemohl dojíst a šel se podělit s námi. Prevít.

Takže když dá pánbů a slimáci, bude z nás dýňová a fazolová velmoc, a stálo nás to jen pár hodin práce a čokošku.