neděle 8. září 2013

Sedmnáctka

Kolikrát je té zodpovědnosti až dost. Proto jsem v pátek nezodpovědně vytáhla děti a babičku do hospody. Tedy na stánek. U Labe za vedlejší vsí stojí takový malý, v něm spokojený partnerský pár s rostoucím bříškem smaží neskutečné langoše, hermelíny, vaří halušky, fazole s klobásou... Jsou milí, krásní a vstřícní, celé Počaply se tam po šichtě scházejí a ochotně jim dávají obsah svých peněženek, nějak nám to stojí zato.

Jeli jsme na kole a Rudovi v půlce cesty upadla šlapka. Nemělo cenu se vracet a Ruda to hrdinsky dojel polojedoucí poloodrážející se. Žeru jeho povahu, je jedinečnej, ani ho to nenaštvalo, vzal to jako fakt a vyrovnal se s ním s úsměvem na rtech. Na stánku jsme zážitek zaplácli cibulačkou, langošem, kofolou a přáteli. Jeden dorazil vlakem zdaleka, půjčil si počapelské kolo a večer, když už padala tma, nás eskortoval zpátky do Křivenic. Vláčného Rudu jsem vzala na nosič (sic!, těch kilogramů, toho vína), statečný Erik ve světlém tričku jel přede mnou, abych věděla, kudy vede cesta, Honza s babičkou to jistili zezadu.

Ráno jsem syny předala a vyrazila za dobrodružstvím s novým kamarádem, je to běžec a inteligentní chlap. Dobrodružství spočívalo v tom, že jsem musela uběhnout několik krátkých kilometrů rychleji, než mívám zvykem, a nakonec skočit do Labe. Boží, nejdřív jsem se zalykala chladem a zástavou srdce, pak endorfiny. Geniální způsob, jak zapomínat na některé těžko vykořenitelné bolístky, aneb jak pravil běhající inteligent, bolest občas prostě cítíme, ale můžeme si zvolit, zda jí budeme trpět. Nebo tak nějak to říkal, tihle pregnantně se vyjadřující chlapi mě sice fakt inspirují, ale reprodukovat to neumím. Což je pro blogerku teda vážně nedostatek, co já vám to tady vlastně mám psát, když si ani nepamatuju, co mi kdo říká.

Po zbytek dne jsem mírňoučce pracovala, jezdila na kole, obědvala na stánku a zpívala se sborem. Ani včely jsem nestihla nakrmit do tmy, zato jsem jasně cítila, že mám radost jak zamlada, pod kůží svaly a možná mi dokonce velmi ostýchavě zpod lopatek vykukovala křídla.

Komentáře: 3:

Blogger Helena řekl...

Dobrodružství jako příprava na triatlon - pochopila jsem to správně? :)

8. září 2013 20:47  
Blogger KH řekl...

svatá :)
A jinak další, co běhá, kurníkšopa, dojde i na mě?

8. září 2013 21:24  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Heleno, nene, nepochopila, mám to běhání jako dočasný vyprošťovák, jak přijde chladno, nedávám si moc šancí.

9. září 2013 9:48  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka