Vyloupeno

No koukám, že jsem byla včera pěkná. :-)

Odpoledne mi včelky vylupovaly cizí loupeživé včely, u jednoho úlu byla hrst mrtvolek pod česnem, praly se tam statečně. Volám mistru včelařskému, radí kromě standardního ultrazúžení česen prostě sbalit úly a odvézt tři kilometry odsud někam jinam do kopřiv. Tak nějak to shledávám mimo své možnosti (sama doma, děti čerstvě vrácené od našich, hrubá fyzická nedostatečnost a malé auto).

Odhodlávám se k variantě dva, večer holky zavřít, místo vík síť, aby ventilovaly, a zašít do živého plotu. Loupežnice nemají dlouhou paměť, když je ráno nenajdou, třeba zapomenou. Sháním po vsi rudl, ráčny, nakonec jsem sehnala i ochotného Káju truhláře se sponkovačkou, toho, co už se tu o něm psalo, protože je v podstatě z rodiny.

S prvním úlem jsme se trošku prali, druhé dva už jsme skouleli sehraně, padla jen tři žihadla. Taky padla tma. Děti pomalu začínaly plakat hlady, tak jsem to šli oslavit chlebem s paštikou a slivovicí. Mohutně.

Když se ve čtyři ráno vrátil Hospodář po týdnu z Chorvatska, našel v posteli ženu stěží schopnou důstojného uvítání, ve fázi podejte-mi-někdo-půllitr-vody-a-nechte-mě-spát. Nenechal, probudil, a tak když se dneska paní Trnková zeptala: "Přijel vám manžel, paní, to určitě lítalo peří až za obrázky?", mohla jsem se spokojeně zapýřit.

Úly jsou zpátky, včelky si užívají svobody a já pevně doufám, že si své hranice uhlídají, druhou takovou operaci by moje játra nemusela přežít.