Momentka

Stříhám si proutky, Hospodář kácí javor jasanolistý s pokrouceným kmenem skloněným téměř rovnoběžně k zemi. Občas kleje, nevěnuju tomu pozornost, předpokládám, že k mužným dřevorubcům to patří. Pak začne klít trochu víc, tak se jdu podívat a on mu ten strom sežral pilu. Ženo, můžeš na něj vylézt a zatížit ho, aby se to trochu otevřelo? Jasně, vylezu, odměřím vhodný odstup, aby moment síly byl co nejefektivnější, a Hospodář si začne vymýšlet. Musíš na tom skákat, aby se to rozhýbalo a já ji vytáhnu, dělej, skákej! Skáču, začíná mi být příjemné teplo, Hospodář vyprostí pilu a jde řezat dál. Ženo, stůj na tom, zatížený se mi to líp řeže. A pak se vnitřní hlas lehkým konverzačním hlasem optá, co se stane, až muž ten kmen přeříz... Buch. Můj jindy předvídavý životní partner mě vyprostí z větví a oba se kácíme v záchvatu smíchu.