Muži, včely, akáty

Jako jediná zástupkyně Ekozahrady Pod věží jsem se minulou sobotu účastnila praktického kurzu Jirky Junka v roubování akátů. Proč se takové trnovníky akáty roubují? Inu, ony ty milé stromy kvetou a medují jen krátce a to ještě ne každý rok, tak na ně přemýšlivý včelař zkusil naroubovat trnovník Holdtův, který kvete tři měsíce v kuse, nakvétá postupně a včely se jím trvale těší. Čtyři muži okolo padesátky, já a Rudík jsme se chopili ostrých nožů, Yaw nás krátce poučil, jak z nich udělat ještě ostřejší (brusná pasta na vojenský řemen, koho by to zajímalo) a pak jsme na vrbových větvích trénovali rovný řez. Padlo pár kapek krve, než jsme dokonale zvládli techniku, a pak se vyrazilo do terénu roubovat na živé podnože. Na akátu to jde daleko líp než na pružné vrbě, ale uříznout podnož tak, aby dokonale lícovala s roubem, je i tak oříšek. Občas to doadlo tak, že jeden účastník měl roub, který skvěle ladil s podnoží druhého účastníka, tak jsme vesele měnili, podávali si rouby, gumičky, štěpařský vosk, lahev s vodou. Nejkrásnější na celé akci bylo sledovat, jak postupně nabýváme na kompetenci a jak se z toho i staří včelařští matadoři mladistvě radují. Dílo jsme završili opečením buřtů a vedením spousty moudrých řečí o včelách, dětech a ostrých nožích, o životě a toleranci. Díky, chlapi.