středa 21. ledna 2015

Kolečko

Dala jsem si předsevzetí, že v pondělí nepodlehnu stresu. Pondělí bývá nejhektičtější, zkusila jsem ho zpomalit, co to šlo, zrušila jedno dopolední učení, místo něj si uvařila večeři dopředu, pánbů přispěl svou troškou do mlýna a posunul Erikovu angličtinu na méně hraniční večerní hodinu.

Uléhala jsem fakt pyšná, že jsem to dala. Pak nějaká malá dramátka v noci, mléko, bolavé uši a počuraná postel tak různě po dětech. Ranní rutina rozvozů, první pračka a myčka, zase všude bordel, nadstadardně ještě chystání na logopedii, aby tak nebilo do očí, že jsme se na to s Ruďákem úplně vybodli, a tu koukám, že mám asi zase pondělí.

Zaplakala jsem Hospodářovi do telefonu, že nic nezvládám, že si zoufám a odjela do Mělníka s jednou patlavostí, jedním zánětem středního ucha a dokonce i chvíli naříkajícím Václavem. Asi už to muselo být zlý, co z maminky táhlo za energy, Vašík obvykle nepláče, dokud není nejhůř.

Alza, fronta přes celý obchod, polohlasem zanadávám, to mi ještě dneska kua chybělo ke štěstí. Přede mnou stojící důchodkyně se otočí a poprosí, jestli se může na něco zeptat. Hm, mužete, pani, automaticky mi naskakuje pubertální superneochotný ksicht, co jsem se naučila od nevlastní dcerunky.

Víte, mladá paní, já mám doma na počítači tu šipku. A ono se u ní občas točí takové kolečko a já nevím, co to je, tak jsem se šla radši zeptat sem, ale že je tu lidí, co. Víte, já chodím na kurzy pro seniory, je to dobrý, zatím tomu rozumím, jen to kolečko.

Kolečko nebylo těžké paní objasnit, měla strašnou radost, že bych byla tak rychlá, že mě dokonce ani ten počítač nestíhá? Tak to já mu vždycky chvilku počkám, než se to dotočí. Pěkně děkuju a nashledanou!

A pak už to bylo jen dobrý, dokonce se na logopedii stavil Hospodář dát mi pusu a jestli se něco nepokazí, tak další dávka stresu zase až v pondělí.






0 Comments:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka