čtvrtek 19. dubna 2007

Já nevěděl, že rostu...

Mimís strašně roste, už má bezmála 7,5 kila a roste dál. Hrochem už se do pusy trefuje naprosto bez problémů a zřejmě pochopil, co je jídlo, protože když jím, tak po mě úpěnlivě čučí, hází roztomilé úsměvy a nahlas mlaská. To byste nevěřili, jak to dokáže člověka při jídle znervózňovat. Dědečkovi se konečně splnil sen, mimís už neprotestuje, když si ho položí na břicho a povídá si s ním, jen ho u toho občas poplive či něco horšího. Doufám, že jejich společným snem nebude trávit prázdniny v družné konverzaci na gauči, já ho tam kurník vozím za vzduchem a sluncem...

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů