Zubatá noc

Noc byla strašná. Jako ty před ní. Ty zatracený řezáky nelezou a nelezou. Úderem půlnoci se ze sladkého miláčka, který sebou občas v postýlce jemně zamele, stává trpící zvířátko, a z trpělivé usměvavé maminky troska, kterou od sprostých nadávek zdržuje jen to, že by stejně k ničemu nebyly. (A navíc nemá čisté svědomí, protože kdyby už druhou noc neseděla na skypu do jedenácti, tak si mohla připsat 3 hodiny spánku denně k dobru. Buďto se ty zuby prořežou, nebo ten komp poletí z okna).