Na kole
Bridgovi mají dvě děti, několik kol, sedačku na kolo a vozík Azub. Taky krásnou záhradu. Když jsme se jí sdostatek naobdivovali, vyvezli jsme děti do lesa. Erýsek se v autosedačce natřásal, ťukal si na helmičku, vedl řeči, chlapík ho vozil po lesních necestách a vládla všeobecná spokojenost. Dvakrát jsme podjeli přemostění hlavního vlakového tahu na východ, takže se Erýsek krásně naučil říkat "lak". Zaznamenali jsme rovněž první pokusy o vstup do louže a záchvaty vzteku poté, co mu to nebylo umožněno. Erýs zdraví Boříka, hehe.
Zmiňované Bridgovic děti jsou velmi klidné, nekřičí, nevztekají se, nelezou, kam nemají. Erýsek takový není. Nepředpokládám, že někdy bude, po kom asi.
Zmiňované Bridgovic děti jsou velmi klidné, nekřičí, nevztekají se, nelezou, kam nemají. Erýsek takový není. Nepředpokládám, že někdy bude, po kom asi.
vystavil Hanka Kl. v
09:14
Komentáře: 2:
Bořík, toho času jsa oblečen děkuje za pozdravení.
A já se táži, jak že jsou ty Bridgeovi děti mladé? Ještě jsem něměla doma roční až půl roční dítě, které by po vytažení z louže jásalo :-D Zeptej se absolventů Blážiných narozenin, jak jsou naše děti klidné, zejména u oběda při těstovinách...
Děti jsou 4 jedno a rok a měsíc druhé. Jsou fakt milé, tiché, usměvavé. Mají milé a usměvavé a velmi neuřvané rodiče. Já jsem uřvaná, hlasitá a vzteklá. Erýsův táta taky není zrovna tichošlápek. A komu se Erýsek vlastně nelíbí, ať mi co chce... :-)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka