Pohádka, možno přeskočit, mnoho smyslu nemá.

Byl žil jeden drak a ten měl svou sluji. Protože jako každá pohádková bytost měl nestandardní pracovní dobu a po obloze létal a oheň dštil povětšinou v noci, ráno ve své sluji nutně potřeboval vyspávat. To strašně štvalo princeznu, která se každé ráno vykutálela i se svým míčkem ze zámku a chtěla si hrát na třetího. Jednou jí povolily nervy, nakoupila pár kilo semtexu a milou sluji vyhodila do povětří. Na místě činu zanechala lísteček, že obětem katastrofy bylo městskou správou přiděleno bydlení na zámku u princezny a míčka. A pak teprve začala legrace.