Já mám tak hodné dítě!

V posledních dnech se mi ráno těžko vstává - nemůžu se donutit otevřít oči a věnovat se batolátku tak, jak by zasluhovalo (nemá vstávat v půl šesté, že jo). Zůstávám tedy v posteli a doufám, že batolecí úprava mého bytu dosáhla takové úrovně, že se bez mé asistence nikde nepřerazí. A když pak kolem půl osmé konečně začínám vnímat svět, sedí milovaný synek u mě, v ruce tubu s konopnou mastičkou a láskyplně mi natírá obličej, ruce, noční košilku, peřiny...