sobota 20. září 2008

Obávám se porodu a šestinedělí.

Čtu si svou oblíbenou knihu Zdravé těhotenství, přirozený porod od Ingeborg Stadelmannové a zoufám si. Inge je slušná ženská. Její klientky jistě také. Asi proto je kniha prošpikovaná dojemnými příběhy o tom, jak partneři těhotných a rodících žen vnímají tyto tajuplné procesy, jak se s nimi vyrovnávají a snaží se být svým ženám ve všech okamžicích oporou. Když jim to hned nejde, pohovoří si se svou ženou, popřípadě s koalicí tvořenou ženou a porodní asistentkou a pak jim to jde líp. Ne že by společenský tlak byl neúnosný, ale poslední dobou se přestávám cítit jako slušná ženská.
(Ještě to tedy může být ten bořivý vliv Uranu, který mi prý v současné době stojí v opozici já už nevím k čemu a chystá se zmizet v březnu. Jako by se stalo, milý Urane, jako by se stalo.)

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Haničko, prolomte se nebesa, to jsou kecy. Holky, řekněte jí některá, že je to hovadina. Ti chlapi jsou jenom lidi a ne vysnění princové. Jestli za mě dvakrát zvedl tašku, tak je to moc. No, občas donesl čaj, to zas jo. A na Uran se vykašli.

23. září 2008 v 22:04  
Anonymous Anonymní řekl...

Jo jo, Hani, stvrzuji, co čteš černé na bílém o pár řádků výše. Absolvovala jsem ten proces dvakrát a troufám si tvrdit, že zejména prvorodiči naopak potřebují oporu silného ducha své ženy.

23. září 2008 v 23:05  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ale jo, dyť já hci jenom, aby mi někdo hladil bříško a říkal, že mi to sluší, tašku si odnesu sama s přehledem.

29. září 2008 v 18:46  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka