Děkuji, ó mocná Jolmo!

Ono to možná vypadalo jako sranda, ale mě to velké bříško už ve čtvrtém měsíci vážně stresovalo. V duchu jsem si zoufala, jak to bude vypadat v šestém, sedmém... Včera a předevčírem jsem propadala hluboké depresi a žehrala na plodnost svou i chlapíkovu, díky níž se na několik budoucích měsíců proměním v neforemné neohebné cosi.
Než mě Jolma informovala, že jsem se poněkud zasekla v čase a jsem téměř v šestém!!! Jolma je veterinářka, tak jí to věřím a znovunabývám životní rovnováhy. Na pátý měsíc pryč je to bříško docela slušně vychované a už mě čekají jen zbytek listopadu, Vánoce, lednové slevy a únorový Valentýn. Březen nepočítám, v březnu rodím.
Navíc, a to jsem byla úplně paf a nejspokojenější těhule na světě, mě fotil opravdový profesionální pan fotograf do časáku a prohlásil, že to bylo snadné, neboť jsem fotogenická, a na fotky jsem se vešla celá a ještě jsem měla rezervu!