Drezúra

Maminka šla na pracovní večeři, staral se (tradičně vzorně) tatínek. Ještě před odchodem jsem poslouchala, jak se kluci věnují nacvičování pádů střemhlav v postel a dmula se pýchou nad synkovou slovní zásobou. Po každé ráně Erýskův vysoký hlásek zavelel jiný povel: "Postavíme se!" (Prásk!) "Stoupneme si!" (Prásk!) "Zvedneme se!" (Prásk, protesty znaveného otce...) "Budeme vstávat!" (Prásk!)
Bylo mi velkého skoro líto, ale už mezi dveřmi jsem zaslechla i šťastný konec: "Ajvajs! Tatínku, jdeme jíst rozinky!"