Magické rituály

Martina má Martina. Martin má zahradu. To jsem tu psala přesně před rokem, letos se na zahradě konala výroční akce, neb jsou stále šťastně spolu.

Erýsek odjel k dědovi, tak jsem si užívala dočasného jedináčka Rudýska jak zamlada, v šátku na těle; když se nemusím shýbat k jeho čurajícímu, kakajícímu, plačícímu a jinak náročnému staršímu bráchovi, hned se šátkuje snáz. Snědla jsem opečených buřtů a maršmelounů, až mi nebylo dobře, a zúčastnila se pálení "špatných časů".

To se dělá takhle - vezme se nějaká hořlavá přírodnina, hodí se jí na hrb všechno, co se člověku zrovna do života nehodí, a pak se obřadně spálí. Martin rozdělal hranici, že ji muselo být vidět až na Strahov, a každá páleníchtivá si vyrobila "špatné časy" podle svého gusta - asi jsem na tom ještě dobře, ty moje se skládaly z docela tenkých větviček, to třeba K. použila tlusté poleno. Naše ženské čarodějné řady nakonec ostýchavě rozšířil i muž - a hned rodilý Alsasan.

A už nám nezbyde, než to holt mít dobrý.