Stesti aneb nástrahy seznámení po síti
Na pískoviště dorazila spřátelená osamělá matka dvou dětí. Zářila, neb již nebyla osamělá, prostřednictvím seznamky http://www.stesti.cz/ se odosaměla a již půl ruku žije v páru. "Zaregistruj se tam, Hani, bude to legrace, zvedneš si sebevědomí!" Což o to, sebevědomí mám až na půdu, ale takhle žít v páru... zasnila jsem se.
Večer jsem na server nakoukla. Blbá seznamka, no, přece ze sebe nebudu dělat vola. Následující večer vybírám ze svého fotoarchivu obrázek, na němž (bez brýlí a v hraničním stádiu vykojené štíhlosti) půvabně a smutně civím v tom nejlichotivějším úhlu, v jakém mě kdy fotografický aparát zastihl. Dělám ze sebe vola, registruji se (22:03) a jdu spát.
Ráno nacházím osmnáct vzkazů od nápadníků rozličného věku, vzdělání i provenience. Vyřazuji vyučené. (Sorry, kluci, když já si pořád tak trochu myslím na nějakého toho outdoorového intelektuála - co by mě měl rád, Kristýno :-) ). Ze zbylých patnácti mě zaujal jediný.
Nechápu totiž, co tady dělá. Interesantní mulat s kultivovaným projevem zabývající se exotickým a výnosným oborem. Přikládá odkazy na své působení v české televizi. Se zájmem sleduji, jak v Událostech, komentářích s nadhledem rozkládá o ekonomických vazbách mezi Čínou a Afrikou. Tuším nějakou zradu, ten přece musí mít zájemkyní o společnou cestu životem přehršle.
O něco později se na pískovišti ptám otce mého druhorozeného, zdali toho pána nezná z práce. Zná, proč? Improvizuji historku ve stylu "jedna kamarádka" a dozvídám se kýžené informace. Chlapíkovo bývalý spolužák, zářivě inteligentní, převzdělaný, zábavný, naprosto za vodou, jen lehce samožer, bývalý manžel miss jedné západní země a hlavně vyhlášený milovník žen, který se svou pověstí netají, naopak mu pomáhá rozšiřovat řady krásek padajících jak zralé klasy v jeho mužnou náruč. Věk uvedený v profilu neodpovídá realitě.
Otřásám se smíchy a jdu s pravdou ven. Chlapík se taky otřásá smíchy. Erýsek se přidává, ač neví čemu, a padá z něj písek jak z oslíčka tolary. Historka nás pobavila, jen nám není jasné, podle jakého klíče ten půvabný výtečník vybíral, že klikl právě na můj profil. Vytahuji druhorozeného z kočárku, kojím, jeho otec se cpe Lučinou rovnou z papírku a celou cestu domů se pochechtáváme, jak je ten svět malý.
Večer jsem na server nakoukla. Blbá seznamka, no, přece ze sebe nebudu dělat vola. Následující večer vybírám ze svého fotoarchivu obrázek, na němž (bez brýlí a v hraničním stádiu vykojené štíhlosti) půvabně a smutně civím v tom nejlichotivějším úhlu, v jakém mě kdy fotografický aparát zastihl. Dělám ze sebe vola, registruji se (22:03) a jdu spát.
Ráno nacházím osmnáct vzkazů od nápadníků rozličného věku, vzdělání i provenience. Vyřazuji vyučené. (Sorry, kluci, když já si pořád tak trochu myslím na nějakého toho outdoorového intelektuála - co by mě měl rád, Kristýno :-) ). Ze zbylých patnácti mě zaujal jediný.
Nechápu totiž, co tady dělá. Interesantní mulat s kultivovaným projevem zabývající se exotickým a výnosným oborem. Přikládá odkazy na své působení v české televizi. Se zájmem sleduji, jak v Událostech, komentářích s nadhledem rozkládá o ekonomických vazbách mezi Čínou a Afrikou. Tuším nějakou zradu, ten přece musí mít zájemkyní o společnou cestu životem přehršle.
O něco později se na pískovišti ptám otce mého druhorozeného, zdali toho pána nezná z práce. Zná, proč? Improvizuji historku ve stylu "jedna kamarádka" a dozvídám se kýžené informace. Chlapíkovo bývalý spolužák, zářivě inteligentní, převzdělaný, zábavný, naprosto za vodou, jen lehce samožer, bývalý manžel miss jedné západní země a hlavně vyhlášený milovník žen, který se svou pověstí netají, naopak mu pomáhá rozšiřovat řady krásek padajících jak zralé klasy v jeho mužnou náruč. Věk uvedený v profilu neodpovídá realitě.
Otřásám se smíchy a jdu s pravdou ven. Chlapík se taky otřásá smíchy. Erýsek se přidává, ač neví čemu, a padá z něj písek jak z oslíčka tolary. Historka nás pobavila, jen nám není jasné, podle jakého klíče ten půvabný výtečník vybíral, že klikl právě na můj profil. Vytahuji druhorozeného z kočárku, kojím, jeho otec se cpe Lučinou rovnou z papírku a celou cestu domů se pochechtáváme, jak je ten svět malý.
Komentáře: 3:
Moc pěkné,moc pěkné.
Idylka :-)
Jen tomu chlapci teď zvyšuju sledovanost profilu, protože každá návštěva čtoucí tento blog si ho chce alespoň virtuálně prohlédnout. :-D
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka