Už je mi poněkud trapné...

... že středobodem mého žití jsou stále ty prdy, ale dnes to kulminovalo. Relativně klidnou a v dobré společnosti prolezenou sobotu jsem zakončila gulášem. Ouha, v základu je cibule a tu mají prdíci rádi. V neděli jsem se několikrát tázala "chybujícího Stvořitele", proč to tak malé děti vůbec mají a proč mě alespoň k večeru není ochoten obdařit dvěma páry rukou. Nakonec všechno samozřejmě dobře dopadlo, obě děti spí.

Taky jsem přišla na to, že jsem vážně jouda. To se mě takhle včera večer zase někdo snažil vytočit a já po té pěkné, příjemné sobotě a malém pivu na sluníčku ne a ne mu na to skočit. K hádce jsou ovšem třeba dva. Že já to tak nedělám už dávno...