Žako

Chlapík obdivuje první úsměvy "nejmocnějšího, vládce vesmíru, malého rammsteinisty..." a já si čtu mail. Kamarádka smutně píše, že půl roku po zakoupení papouška žaka jí potvrdili silnou alergii a papouch musí z domu. Hledá se hodný majitel. Přečtu mail chlapíkovi a ten prohlásí dotyčnou za fifinku, vždyť ten chudák žako se dožívá šedesáti let a na majitele bývá silně fixován. Skoro to vypadá, že mu zkazila život. Prostě fifinka.

Vaří to ve mně jak v papiňáku a nemůžu se nezeptat, jestli tady nevidí nějakou paralelu. Za rok a půl dodělává školu a odjíždí do ciziny stavět dřevěné domky a žít ten správný svobodný život. Malí vládcové vesmíru a rammsteinisti se taky kolikrát dožívají šedesáti let a na rodiče se během prvních dvou let života možná taky zafixují.

Je mi vysvětleno, že jeho plány do budoucna jsem znala a byla seznámena s okolností, že kvůli dítěti, které jsem si přes jeho protesty rozhodla nechat, je měnit nebude. Ano, to je pravda. Pak jsme taky spoluprožili porod a velkou část šestinedělí. To nic nezměnilo na tom, že chlapík nelže, je čistý jak lilium, vždycky se mnou jednal na rovinu. Ano, to je pravda. Ruda se mezitím naučil usmívat a skoro to vypadá, že jsem mu zkazila život. Prostě fifinka.

Tak jsem ho vyrazila. Jestli někdy uslyšíte, že jsem hysterka, která brání otci v kontaktu s dítětem, tak je to pravda. Můžu za to já. A taky trochu papoušek žako.