Krteček je mrtev...

...ať žije prasátko Pepina!

Ocenila jsem, že Erýsek obměnil skladbu ranních pohádek (večerníčky fakt nestíháme). Ze začátku jsem se z příběhů o rodině prasátek upřímně těšila, máma s tátou se tam mají rádi, děti se chovají vcelku slušně, když si něco provedou, omluví se, a v loužích mají dovoleno skákat jen v holínkách.

Jenže pak se mi začalo něco nezdát. Kamarádka to něco popsala jako "genderově nejnevyváženější večerníček na světě." Prasátko tatínek je vcelku neschopa, chvástavý jouda a hrdopýšek a lecjaká scénka končí tím, že si prasátko maminka nebo Pepa samotná povzdychnou: "Ach, ten náš tatínek." Tatínek uzná svou chybu, hřmotně se zasměje hohoho a v dalším díle udělá zase jinou kravinu.

Navíc ten nadrzlý spratek v předškolním věku prasátko Pepina si osobuje svého otce dobírat pro jeho veliké bříško. Teda mě někdo říkat s takovou frekvencí jako ona jemu, že mám veliké bříško, že bych neměla papat tolik koláčků a raději sportovat, nedělala bych vůbec žádné hohoho, naopak, pověsila bych toho opovážlivce za (achillovu) šlachu do průvanu.