V rytme

Onehdá jsem propadla panice - váha už jakžtakž dobrý, ale ty proporce! Ať se snažím podle moudrých knih milovat sama sebe jak chci, jedna měkoučká zranitelná část mé osoby z toho všeobjímajícího proudu pozitivních emocí pořád nějak vyčnívá. Taky z džínů.

Cvičit na bříško doma samozřejmě dokážu. Mám totiž pevnou vůli. Už čtvrté ráno mi ta pevná vůle vydržela 4-5 minut na tři trapně krátké série. Nezbývá, než se svěřit do péče profesionálů, proto jsem sjela na Smíchov do Holmes Place Energy Clubu, milý Watsone. Mají totiž dětský koutek pro Erýse, obě děti udat najednou se mi nedaří moc často.

P-class od deseti ráno jsem si představovala jako hodinu zábavného nenáročného posilování ve společnosti jiných stejně postižených. Kdo už jiný než matky na mateřské může proboha chodit cvičit DOPOLEDNE? Což zábavné to bylo. Nenáročné už méně, přestože jsem si vybírala ty nejlehčí činky a nejpružnější cvičící gumy, měla jsem v jedenáct co dělat, abych sešla schody do šatny. Ale ty dívky tam - to nebyly matky. To byly cvičenky soustředěné na výkon a následný efekt. A taky na efekt okamžitý, soudě podle oblečků je pro ně návštěva tamní tělocvičny společenská událost. Zastyděla jsem se za své tílko a lezecké kalhoty. Když si vezmu malé večerní, budu příští týden na P-classu konečně správně mezi svými.