Taký nádherný deň

Neuvěřitelný den máme za sebou. Erýsek se choval celý den jako vzorný syn, bratr, jezdec na odrážedle a lezec. Od hřiště v Srbsku jsme vyrazili na skály s Rudou v staronovém nosítku na zádech, s Erýsem na motorce, lezecími cajky a hromadou jídla v kočárku. Erýs rozesmíval Rudíka, ten se chechtal, div že dudlík nelítal až do Berounky. Přátelsky jsme pohovořili s krásnou starší paní z domečku, jaké jsou na venkově obvykle k vidění, jen když se do nich přestěhují konvertovaní Pražáci, tolik rurálu pohromadě real real venkovský domek nemívá.

Na skalách výtečná společnost (ve výtečné formě, hehe, Kuzmo) a pod nimi si celý den bez velkých excesů hráli Erýs s Barunkou (stále se drží na postu nejkrásnějšího dítěte, jaké jsem kdy viděla). K večeru už jsem si skepticky říkala, kdy se to pokazí a unavený Erýs začne hysterčit. Převezl mě, vzorně dojel až k autu (a že je to štreka), po cestě domů znavenou řidičku udržoval ve střehu zvídavými otázkami ohledně textu písně Chytil táta sojku, pomohl vykoupat Rudýse a teď oba sladce spí.

Někde u Blážiny stěny jsem si říkala, že jsem nejšťastnější ženská pod sluncem.