České bazény

Začínali jsme s Rudou na Radlické, paní už nás tam znaly a hýčkaly. Jednou tam byly závody, tak jsme neplánovaně skončili v Podolí. Trochu chyba, nestačím tam, tak jsem se jednou rukou držela okraje a pod paží druhé třímala radostného plaváčka. (Díky Aničce za střídání!)

Na (mém) rodném okrese jsem zkusila Rakovník. Ruda si neznámou budovu prohlížel, ale nejevil známky hnutí mysli. Když jsem ho složila u skříněk, obličejík mu prozářil záblesk pochopení a už VĚDĚL.

Erýsek nastoupil svou školkovou éru v Radotíně a Ruda má dvě plavací dopoledne na Barrandově k dobru. Smí tam až děti od jednoho roku, byla jsem tedy vzhledem k jeho rozměrům ochotna ho vydávat za rok a půlleté retardované batole. Hned za turniketem Ruda natáhl vůni chloru a šťastně se rozhýkal. Působilo to dostatečně retardovaně, prošli jsme bez komentáře.

Po hodině dřiny mimínko obvykle nakojím a ukládám ke spánku do sedačky, abych si dala taky pár bazénů. Současně s námi tam probíhá kurz plavecké školy Pulec, proto s ohledem na Rudův klid vybírám co nejodlehlejší místo. Kojím si, kojím, když tu přichází rozpačitá plavčice, že se strašně omlouvá, že paní učitelka pulcová si stěžuje, že kojení na veřejnosti před dětmi nemá být. Prý cosi s estetickou výchovou. Troufám si tvrdit, že má prsa jsou i po druhém kojenci stále ještě poměrně estetická záležitost, nehledě na to, že by ta děcka musela mít rentgenové oči, aby přes má záda a valibuka vůbec co zahlédla. Plavčice z toho byla sama špatná, tak nám donesla destičku a balonky, takže nakonec přínos.

Ještě mi Erýsek vyprávěl o koupací výpravě se strejdou do Letňan. Seřval je tam nějaký zřízenec, že na velký tobogán s krávou Milkou děti nesmí. Erýse historka pobavila, před spaním žadoní, abych mu vyprávěla, co jim to ten pán povídal. No jak to mám asi vědět.