O té výchově, náhodách a vesmírné objednávce

Podruhé jsem vzala do ruky knihu Respektovat a být respektován a jak už to tak v životě chodí, náhodou jsem strávila tři dny na chatě s maminkou a dcerkou, které to už umí. (Těch náhod bylo vůbec nějak víc, na hřišti to ani nevypadalo, že si doma mažeme na chleba stejnej biosajrajt od Siva.)

Zkouším také a začíná to fungovat. Je to teprve v plenkách, ale pocit komunikační kompetence (nebo spíš tušení možnosti toho pocitu) vede k tomu, že mnohem míň řvu. Taky mě ta mamka pozvala na seminář o montessori pedagogice, o které jsem tuhle náhodou četla sáhodlouhou diskuzi na BC (www.baby-cafe.cz).

Když se na jaře konaly zápisy do školek a bylo jasné, že do té naší, co máme za humny, se Erýsek nedostane ani smykem, neměla jsem vůli tak jako jiné dobré mamky obrážet školky v Butovicích či dál na západ. Vyslala jsem vesmírnou objednávku, aby v ten správný čas přišla nějaká vymazlená školka. A když ne, tak že holt mladej zůstane doma s Rudou.

Ve středu nastupujeme na dva dny v týdnu do montessori školky v Radotíně. Na devět dětí dvě učitelky. Angličtina. Relativní venkov. A vrchol všeho - máme na to sponzora.

Nedaleko je barrandovský bazén, tam budeme v době Erýskova vrcholného soustředění (na mazání chleba, omývání talířků a zapeklité montessori pomůcky) s Rudou plavat. Nejlepší možná kombinace. Děkujeme sponzorovi i Ruce, té co nás vede, jak už jsem si ji tu jednou brala do pusy.