středa 18. listopadu 2009

Kouzlo neplánovaného

Dnes se to mělo stát. V jednu jsem čekala velkýho, že si přijede pro malýho. Ruda měl být odejit chlapíkem ve čtyři. Bezdětná chvilka, výroba dárků s Tejou, těšila jsem se od rána.

Když po jedné velkej nikde, usoudila jsem, že jsme se asi domluvili na druhou. Ve čtvrt na tři jsem mu volala, zda je někde poblíž. Lekl se, vždyť jsme domluvení na čtvrtek? Měl pravdu, ale mně TAK spadla brada a plány a domeček z karet a tlak, strašně se mi chtělo spát a lomit rukama...

Tak jsem zalomila rukama a oznámila dětem, že se jde spát. Ruda neprotestoval, připrsil se a usnul. Po něm já. Erýsek mě chvíli ďoubal do očiček a pak světe div se, usnul taky.

Vyspinkaní jsme byli všichni o dva řády milejší a večer se nám ani nechtělo do postýlek, uklízeli jsme hračky, vyznávali si lásku, Ruda škubal bráškovi vlásky a ten se tomu chechtal.

"Maminko, já tě žeru. Rudu taky žeru. A tátu sežeru taky."

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů