Činnosti

Podepsala jsem smlouvu s naší novou školkou na to, že tam může kluk být a oni ho tam můžou vést. Mimo jiné jsem se dočetla, že souhlasím s tím, že dítě bude používat nože, sekery, kladiva a jiné nářadí.

Ráno to na to ještě nevypadalo. Erýsek se hned ode dveří vrhl do kuchyňky, tam se usadil a spolu s Májenkou si malinkou, ale opravdovou konvičkou nalévali opravdové špaldové kafíčko, z ještě malinkatější si dolévali opravdovou smetánku, míchali miniaturními lžičkami a se slastným a velmi důstojným výrazem ve tváři pili. V duchu jsem se usmála, že místo jedné slečinky mám asi doma dvě a odjela s Rudou do bazénu. (Mmch, došlo na to retardované batole; když mě paní na pokladně přesvědčovala, že toto roční dítě není, neboť roční děti chodí. Nasadila jsem něco mezi žalostným a rozhořčeným výrazem a vzdychla: "To nevidíte, že je nemocný?" Panebože, odpust mi tu hloupou lež, je to pro správnou věc.)

Tři a půl hodiny later: V kuchyňce školky stojí obrovský špalek a můj starší syn do něj "pod odborným dohledem lektorky" zatlouká stovky hřebíky kladivem standartní velikosti. Maminko, já domů nechci, já tady chci ještě pobýt. (Nebo pobít?)

Taky polepil motýla, docela pěkně. Jen ho mrzí, že nelítá, ale ta zelená skvrna je prý vrtačka.