Předvánoční

Strojíme stromeček, stojí u zdi vedle knihovny, větvemi bohatě zasahuje do prostoru obývacího pokoje. Nenápadně rozděluji shluky ozdobiček, Erýsek je věší po takových hnízdech, asi aby jim nebylo mezi jehličím teskno.

Dokonáno a Erýsek hlásí: "A teď ho dáme doprostřed obýváku!" Představuju si, jak se o něj přerážíme a vysvětluju, že Ježíšek přijde od dveří chodbou a takhle ho hned krásně uvidí, kdyby byl posunutej, neuvidí nic a nevěděl by, kam dát dárky a třeba by i... nedejbože...

Pochopil a na přesunu netrval. Po deseti minutách se sháním po synovi, je tu nějak divně ticho. Syn stojí namáčknutý u dveří v chodbě a čeká na Ježíška. Po čtvrthodině se mu čekání zdá dlouhé a prosí mě o mobil, že mu radši zavolá. Nemáme číslo?!!

"Já čekám dlouho... Já už jsem se dvakrát vyspinkal, tys to neviděla, to bylo u táty!"