středa 6. ledna 2010

Kolotoč

To jsem takhle úspěšně přechodila nějakou rýmici a vyrazila dopoledne bezdětně zařídit nějaké nezbytnosti. Po dvou, třech hodinách se vracím a divím se, že já se na ty děti vůbec netěším. Naopak. Chci, aby tam nebyly.

Tak jsem se zděsila, že už je to tady. Syndrom vyhoření. Už jsem se viděla na červeným gauči, s psychoanalytikem za zády.

Odpoledne jsme si předávali zubama z pusy do pusy papírovou plácačku na vlaky (už to umí i Ruda!), to je strašná legrace, to zkuste, a mně se zdálo, že se mi ty děti před očima nějak divně točí. Tak jsem je předala sousedce a schrupnula si. Když mi je vracela, tak mi sáhla na čelo, pak uložila děti, mě, k posteli čaj a kupu paralenů. Ještě že ji mám.

Ráno chlapík odvezl Erýska do školky, pobavil Rudu, potěšil mě dobrým slovem a já si teď pěkně ležím a užívám mastitidu. Tímto se přestávám hrdinsky šprajcovat a Erýsek bude zase častěji jezdit k babičce.

Komentáře: 4:

Blogger Velchi řekl...

Hani, moc tě lituju :(. Snad brzy zánět odejde a ude ti lépe. Nedovedu si ani malinko personalizovat jak ti asi je :(.
Drž se!
Michaela

7. ledna 2010 0:27  
Anonymous Pavlina řekl...

Na "červenym gauči" - jako u Krause v Uvolněte se, prosím? ;)
Drž se! Pa

7. ledna 2010 11:08  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Jojo, jak tam nejsou ty kamery, je to prdlajz psychoanalýza :-D

8. ledna 2010 10:43  
Anonymous Anonymní řekl...

Bude zase dobře. Když jsem měla zánět naposlel, věř, že jsem si vzpomněla na tebe a říkala si jak bys to asi zvládla ty s dvěma dětma. No nakonec mě stejně nezachránil muž, ale prášek a kamarádka :-). Ale s tou 40 horečkou jsem cítila pořádnou bezmoc, to teda jo.. Eliza

9. ledna 2010 12:46  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka