středa 25. srpna 2010

Jak Velkej zlobil

Nejvíc teď u nás frčí příběhy o tom, jak Erýskův tatínek v dětství lumpačil. Házení pytlíků s vodou z oken, vyloupení skladu se zářivkami za účelem opatření si světelných tříštivých mečů, kameny na kolejích... Děti sedí bez dechu v altánku a hltají slova ze rtů.

Představte si, že jste řidič tramvaje, jedete si v poklidných osmdesátých letech po starých Košířích, vjedete do zatáčky... a tváří v tvář vám na kolejích stojí třímetrový sněhulák. Buch. Pan řidič nechal tramvaj i s lidmi stát a honil Velkýho, tehdy ještě malýho, až na Kavalírku.

Jiná sněhuláčí. Kluci si stavěli sněhuláka kdesi u garáží. Bezohledný řidič jim do něj pokaždé plnou parou najel (ono to asi nebude tak jednoduché s tou bezohledností, viz předchozí historku). Podruhé. Potřetí. Počtvrté byl sněhulák vyztužený ocelovou tyčí. Pan řidič už neodjel.

Komentáře: 2:

Anonymous Anonymní řekl...

:-) Jsou ty historky se snehulakem fakt pravdive? Prijde mi ze v detstvi nebylo v Praze nikdy tolik snehu, aby se dal stave snehulak na nekolik pokusu :-)
Ale obe dve bezohledu na to stoji za to!
zuzka

25. srpna 2010 11:58  
Anonymous Bluesky řekl...

Za mého dětství bylo v Praze občas tolik sněhu a mrazu, že byly i uhelné prázdniny...

31. srpna 2010 20:51  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka