Dostala jsem mlýnek

Na mák. Doteď jsem si půjčovala od paní Trnkové. Mají nádhernej, secesní. To slovo paní Trnkovou překvapilo. No co, já sice vím, co je secese, ale zase nemám ten její mlýnek.

Hospodář je pozorný muž, tak mi koupil můj vlastní, nesecesní. Den předtím mi koupil kytaru, takže dárků by myslím bylo dost, ale správně usoudil, že kytarou mák nenamelu a obdaroval mě podruhé.

Tak jsem namlela skleničku máku a šla odvézt Velkého z otcovského odpoledne na vlak do Beřkovic. V Beřkovicích opadávala švestková alej. Jako správná žena ekologova nosím pytlíček stále sebou, co kdybych chtěla něco koupit a nedejbože mi nabídli igeliťák, že jo... Doma jsem na stole vysypala do mísy kilo švestek, jen se rozplývaly. Hospodář zrovna sklidil do mističky ostružiny, takže ty tam stály taky. Obraz hojnosti. Hospodář se těšil, že si po večeři dá.

A najednou dežaví jak hrom. Já sice samozřejmě vím, že se to francouzsky píše jinak, ale nemám tu ty znaky. Mohla bych si to teda napsat ve wordu a pak to překopírovat, ale jsem lempl. Využijme této příležitosti k malé soutěži. Kdo z vás to na první pokus napíše správně, může přijet na koláč.

To totiž bylo to dežaví. Babiččin kynutý koláč se švestkami, mákem a ostružinami. Po večeři, když nás Hospodář živil prací na počítači, jsem zadělala, obložila ovocem, posypala mákem a dala do trouby. Pokladla malými plátečky másla, jinak to není ono.

Najednou se Hospodář objevil v kuchyni a měl mlsnou v zádech. Natěšeně vypadal jen chvíli, pak smutně, ukřivděně a zklamaně. Ty jsi mi nenechala ani trošku těch ostružin? Miláčku, jsou na koláči, bude za chvíli. Kouknul do trouby a tam to ještě vůbec nevypadalo k jídlu, tak se smutně vrátil k obživě a brblal.

Abych to neprodlužovala, nakonec procházela láska žaludkem i náručemi a když jsem se ráno probudila, na plechu se krčila slabá třetina. Hospodář se tvářil vesele, tak mi ty ostružiny asi odpustil.