Hluboký, ale fakt hluboký smutek

Přišel ke mě Erýsek, ve tváři zkroušený, lítostivý výraz: "Maminko, mně je líto, že až budu já velkej, tak ty budeš stará."

"Erýsku, to je ale v pořádku, já budu šťastná stará paní, víš? A budu tě mít pořád stejně ráda, i když budeš velkej a já stará a..."

Erýskův obličej se potáhne nevýslovným smutkem, co smutkem, žalem. Bojím se zeptat, na co myslí teď. "Erýsku?"

"Maminko, já bych něco papal."